Historie školy

Česká škola v Těrlicku má již 100 let

Už počátky naší české školy před sto lety byly velmi divoké, přestože Těšínsko už skoro tisíc let bylo součástí zemí koruny české a až do roku 1864 se zde vyučovalo „moravštinou“. Polské národní hnutí podpořené přistěhovalectvím z Haliče v celé oblasti převládlo a jediným možným vyučovacím jazykem se stala polština. Se vznikem Československa se možnost vzniku české školy znovu otevřela. Česká skupina za pomoci p. Aloise Halenčáka založila 26. 6. 1921 odbor Matice osvěty lidové. Tento odbor provedl zápis do české školy a na základě něho zažádal o zřízení české státní menšinové školy obecné. Při zápisu do české školy, provedeném během prázdnin 1921, bylo zapsáno 62 žáků.

První školní rok (1921 / 1922) si v těžkostech nezadal s tím letošním. Školní rok měl samozřejmě začít v září, ale až 19. 11. 1921 Ministerstvo školství a národní osvěty zřízení „české státní menšinové školy obecné“ zpětně od září povolilo. Škola fungovala jako jednotřídka, která měla zpočátku jediného učitele – Tomáše Ambose. Škola sice existovala, měla své žáky i učitele, ale až 6. prosince 1921 vysílá okresní politická správa v Českém Těšíně komisi, která má určit místnost pro českou školu. Komise tehdy prohlédla budovy obou místních polských škol (katolické a evangelické) a navrhla umístit českou školu do přízemí polské školy katolické č. p. 148. Vyučování v české škole bylo zahájeno 19. prosince 1921, tedy skoro na konci 1. pololetí školního roku. Děti zapsané do české školy buď do prosince chodily do škol polských nebo nechodily do školy vůbec. První školní den bylo v přidělené třídě pouze 12 žáků. Počet žáků však během roku prudce rostl. Stav žactva byl v červnu r. 1922 následující: 34 chlapců, 23 děvčat, celkem 57.

29. 7. 1922 vyhovělo ministerstvo školství a národní osvěty žádosti o rozšíření školy na dvojtřídní. Další třída byla vyučována ve volném učitelském bytě v evangelické škole a učitelský sbor se nepatrně rozšířil. Podle státní školní koncepce měl být  učitelský sbor „genderově“ vyvážený a v naší škole se to dařilo naplňovat. Umožnit ženám větší přístup za katedru měl i nový zákon č. 455 z r. 1919, který povoloval učitelkám zakládat rodiny a mít děti. Až doposud musely učitelky žít v celibátu. Panovala představa, že učitelka s vlastními dětmi nebude mít dostatek času na vzdělávání a výchovu žáků, tak byla učitelská profese spíše mužskou záležitostí. Krásnou zmínkou o podpoře místní české školy a menšiny sokolským spolkem až z jižní Moravy, je záznam zapsaný v červenci r. 1923 ve školní kronice. O druhých letních prázdninách zorganizoval pan učitel ve spolupráci se Sokoly z Nového Rousínova týdenní školní výpravu s 33 dětmi do krajiny svého dětství. Mnohé děti poprvé byly mimo rodný kraj. Mohly obdivovat jeskyně Moravského krasu „kde účastníci žasli nad pohádkovou krásou podzemních bludišť a nevycházeli z údivu“, propast Macochu, Brno či Pratecký vrch u Slavkova. „V sobotu odjížděla výprava domů a nebylo jednoho, který by odjížděl rád. Po celý čas zájezdu věnovali jim členové Sokola novorousinovského vzornou péči a s láskou v pravdě bratrskou se o ně starali“. Rozvoj naší české školy narážel od počátku na nedostatek místností. Proto r. 1923 vypsalo ministerstvo veřejných prací soutěž na provedení nové stavby školy, která byla slavnostně otevřena 17. 8. 1924. Slavnostního otevření se odhadem zúčastnilo přes 3000 lidí z širokého okolí i právě ze spřáteleného Nového Rousínova. Fotografie ze slavnostního otevření nové budovy české školy nenechají nikoho na pochybách, že se jednalo o mimořádnou událost pro celé okolí. První školní rok v nové budově započal již se 107 žáky a třemi třídami. Ve školním roce 1926 / 27 byly otevřeny již čtyři třídy se 125 žáky a o dva roky později bylo 147 žáků rozděleno v pěti třídách. Celý nižší stupeň obecné školy. Od školního roku 1930 / 31 měla naše škola kolem 170 žáků.

Prvorepublikové školství patřilo ve své době k nejlepším v Evropě, přesto by dnes těžko mohlo dnešním školám konkurovat a málokterý žák i učitel by si v podmínkách prvorepublikové obecní školy vůbec věděl rady. Běžně se ve třídě sešlo šedesát i osmdesát spolužáků, kteří se tísnili ve dřevěných škamnách s rukama za zády a nohama často bez bot. V naší škole byla situace vlastně příznivější, přestože při delší absenci učitele občas docházelo i ke spojování tříd a žáků ve třídě pak bylo i přes šedesát, celá kopa. Společné fotografie tříd odhalují, že boty opravdu nebyly u dětí samozřejmostí, a to přesto, že pro školu byly organizovány vánoční sbírky bot i oblečení. Např. o Vánocích r. 1922 přišlo na darech „70 párů botků, 8 šatů dívčích a 8 chlapeckých, 3 košile dívčí a 2 chlapecké, 4 svetry, 2 spodničky, 2 páry ponožek, 1 šátek a 3 kapesníky a asi 2000 Kč“. Dnes by uspořádat takovou sbírku nebyl nejmenší problém. Stačilo by věnovat často zánovní boty či části oblečení, ke kterým se žáci neznají a ani si nevzpomenou, že v nich dříve do školy přišli. Vyžadovala se přísná kázeň. Někdy v tehdejších školách došlo i na trestání ukazovátkem, tahání za uši, klečení v koutě či odklizení žáků do oslích lavic. Fyzické tresty byly sice už v roce 1870 ve školách zakázány, přesto se jich využívalo a po učitelích je často vyžadovali samotní rodiče. Prvňáčci začínali psát na břidlicové tabulky v dřevěném rámečku. Zkušenější žáci pak psali do sešitu násadkovými pery či dokonce brky, které namáčeli do inkoustu v kalamáři. Stránky kroniky naší školy nikoho nenechají na pochybách, že pan řídící učitel Ambros dosáhl v krasopisu na výbornou. Rodiče svým dětem museli zajistit nejen psací potřeby a sešity, ale i učebnice, které často byly jediným zdrojem informací pro žáky mimo vyprávění učitele. Vzdělávání žáků znesnadňovala i absence z důvodu práce na poli či v hospodářství nebo při hlídání mladších sourozenců. Dnes spíše úsměvně působí doslovné přepisy tehdejších omluvenek (omluvenky z naší školy bohužel nemáme) jako např. „Pane učiteli nemohla sem poslat Vaclava doškoly pas my kravu“ nebo „Ctěný pane! učitel! Račte Laskavě prominout já jsem mého syna nutně od mynulé soboty potřeboval kmému obchodu! Jíš jemu 14. roků on tedy nachodí! Co pronedbal A pane, učiteli on je, steně hlupák a stejňe se veškole ňic ne, naučí! On má jeho temeno ůplňe, zatemělé! Sůctou Otec, Františka Veselého“. I přes množství pravopisných chyb ale svědčí o úctě rodičů k tehdejším učitelům. Povinné vyučovací předměty se od těch dnešních příliš nelišily, tedy čtení, psaní a počty s naukou o tvarech měřických, dále náboženství, občanská nauka a výchova, jazyk vyučovací, přírodopis, přírodozpyt, zeměpis a dějepis, kreslení, zpěv, ruční práce a tělesná výchova. Na naší škole se každoročně připomínala výročí narození prezidenta T. G. Masaryka nebo Jana Amose Komenského, tragické smrti M. R. Štefánika, vzniku Československa, bitev u Lipan a na Bílé hoře. Nechyběly ani školní výlety na beskydské vrcholy jako Ropička, Prašivá, Godula a dokonce i Radhošť. Na závěr školního roku vždy s vysvědčením byla připomínána hrdinná smrt Mistra Jana Husa a poprava na Staroměstském náměstí, což mohlo možná mnohým žákům s vysvědčením v ruce vyvolávat v hlavičkách nepříjemné asociace s jakou je doma rodiče přivítají. Hodnocení žáků probíhalo čtvrtletně. Kromě samotného prospěchu z jednotlivých předmětů a z mravů se na vysvědčení až do roku 1935 vyskytovalo i zhodnocení pilnosti (vytrvalá, náležitá, dostatečná, nestálá, nepatrná) a vnější úpravy písemných prací (velmi úhledná, úhledná, nedosti úhledná, neúhledná, nedbalá).

Vztahy obou národností i jejich škol byly poměrně dobré a klidné. Situace se začala dramaticky zhoršovat v roce 1935. Značný podíl na tom měly dopady světové hospodářské krize a agresivní politika našeho severního souseda. Množily se útoky na české školní budovy a ani ta těrlická nebyla ušetřena, když jí byla vytlučena okna. Na kratičký čas sblížila obě národnosti tragická událost, kdy při epidemii záškrtu zamřelo během měsíce osm dětí. Šest z polské a dvě z české školy. Ještě téhož roku došlo k očkování žáků v obou školách. V září 1938, již podruhé v tomto roce, mobilizovala československá armáda. Některé školy v okolí byly zcela bez učitelů, kteří narukovali a byli připraveni bránit naši zemi. Na naší škole museli vypomáhat i čerství absolventi těšínského gymnázia. Jak dopadla ona nešťastná schůzka v Mnichově ví určitě každý. Tragičnost celého okamžiku vystihuje záznam v naší školní kronice. „Dne 1. října 1938 doručila o 4:30 hodině odpolední místní četnická stanice řídícímu učiteli Ambosovi příkaz Okresního úřadu v Českém Těšíně, aby nejpozději do 5 hodin odpoledne opustil s učitelským sborem obec. V neděli 2. října 1938 obsadila polská armáda východní část obce po řeku Stonávku…Česká škola byla zrušena. Budovu české školy převzala škola polská“. Po jedenácti měsících polské okupace začalo nacistické Německo druhou světovou válku. Těrlicko bylo připojeno přímo k německé třetí říši. K řádkům zapsaným do naší školní kroniky asi netřeba nic dodávat. „Šest roků nelítostného pronásledování všeho obyvatelstva české i polské národnosti. Společný těžký osud sbližuje Čechy a Poláky. Občané jsou nuceni hlásiti se přijetím tzv. Volkslisty k německé národnosti a mnoho odchovanců české školy je přinuceno sloužiti v německé armádě. Polská škola je zrušena a v budově české státní obecné školy vyučuje škola německá“. Ještě v květnu 1945 po osvobození Těrlicka Rudou armádou se začal zajišťovat chod české školy opět pod taktovkou řídícího učitele Tomáš Ambrose. Důsledek nacistického řádění byl zjevný. V září 1938 navštěvovalo českou školu 184 žáků. V květnu 1945 bylo v Těrlicku pouze 138 žáků české školy a 41 žáků polské školy, která byla znovu otevřena v červnu téhož roku. Je dobře, že dnes jsou národnostní rozmíšky již dávno zažehnány a rodiče si mohou svobodně vybrat. I z kroniky naší školy lze mezi řádky vyčíst, jak důležitý je vzájemný respekt, umění komunikovat, naslouchat svým sousedům a nenechat se strhnout ke špatnosti.

Důležité mezníky historie školy

• Prázdniny 1921 : první zápis do české menšinové školy
• 19. 11. 1921 : Ministerstvo školství a nár. osvěty zpětně od září povoluje zřízení české školy
• 19. 12. 1921 : zahájení výuky v budově školy polské
• 17. 8. 1924 : slavnostní otevření nové budovy české školy
• 1930 : ustaveno Rodičovské sdružení
• 1937 : vydáno stavební povolení ke stavbě přístavby školy
• 2. 9. 1938 : zahájen školní rok v rozšířené školní budově
• 2. 10. 1938 : česká škola zrušena, budovu převzala škola polská
• 1. 9. 1939 : polská škola zrušena, v budově české státní obecné školy vyučuje škola německá
• 15. 5. 1945 : proveden soupis školou povinných dětí
• 23. 5. 1945: česká obecná škola obnovena jako pětitřídní
• 1947 : zahájeno stravování žáků, zřízena žákovská čítárna
• 1949/50 : škola organizována jako čtyřtřídní
• 1951/52 : škola organizována jako pětitřídní
• 1952/53 : provedena generální oprava školní budovy
• 1953 : spojením národní a střední školy vzniká Osmiletá střední škola Horní Těrlicko
• 1960 : otevření nové školní budovy, nový název školy: Základní devítiletá škola
• 1964/65 : ke škole přistavěna školní dílna s jednou třídou
• 1970/71 : vyučování na směny, jedná se o přístavbě školy
• 1974/75 : zahájeno vyučování v nové přístavbě školy
• 1982/83 : vyučování podle nové koncepce vstoupilo do 7. tříd
• 1989/90 : zahájena činnost školní knihovny
• 1990/91 : vybudována kolovna
• 1991/92 : vybudována odborná učebna výpočetní techniky
• 1993 : generální přestavba kotelny z pevných na plynná paliva, l. číslo časopisu Školáček
• 1994/95 : děti 1. tříd se začaly vzdělávat podle osnov projektu „Obecná škola“
• 2. 9. 1996 : slavnostní otevření nové školy za účasti ministra školství Ivana Pilipa
• 23. 11. 1999 : zahajovací schůze TJ Lavina
• 2001 : 1. ročník Těrlické laťky
• 2002 : 1. ročník soutěže v sólovém zpěvu Těrlický sedmihlásek
• 1. 9. 2007 : vyučování probíhá podle Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání „S přírodou k moudrosti“
• 1. 9. 2011 : vznik současného názvu Základní škola a Mateřská škola Těrlicko spojením školy se ZŠ a MŠ Hradiště a s MŠ ul. Májová
• 2012 : rekonstrukce fasády a střechy školy, snížení ekologické náročnosti
• 2016 : přístavba školní družiny
• 2016 : otevřena venkovní učebna
• 2008  : rekonstrukce školní jídelny
• 1. 9. 2020 : slavnostní otevření sportovní haly

     Historie naší školy je dlouhá, bohatá, poučná a snad pro mnohé i zajímavá. Minulost nezměníme a jen s velkým úsilím se dají její plody trochu napravit. Hlubokou pravdou zůstává, že „národ, který nezná svoji minulost, nemá ani budoucnost“. Doufejme, že v blízké budoucnosti budeme moci kulatiny naší školy náležitě a důstojně oslavit. Vrátíme se k vyučování ve školních lavicích, k pohybu v tělocvičně, spoustě kroužků, sportovnímu zápolení a dalším aktivitám mimo školní budovu. Vždyť jen v posledních deseti letech se naši žáci mohli zúčastnit každoročně konaných lyžařských výcviků, škol v přírodě, turistických pobytů, domácích a zahraničních exkurzí, výšlapů, besed. Mohli prozkoumat a obdivovat Prahu, Londýn, Vídeň, Krakov, Nízké i Vysoké Tatry, Krkonoše, Jeseníky i Beskydy. Plavit se po Vltavě, Moravě, Hronu, dokonce i po Těrlické přehradě. Škola totiž není pouhá budova daná součtem tříd, kabinetů, učeben, tělocvičny či jídelny. Škola je živým organizmem dětí, učitelů, rodičů. Naší i všem ostatním školám přejeme, aby všechny tři části dokázaly přátelsky spolupracovat a pomáhat si navzájem….

PS: Na oficiálních stránkách naší školy můžete nahlédnout do fotogalerie archivních snímků našich žáků i výjevů ze života školy.  Chci Vás touto cestou poprosit o milé vzpomínky a vtipné zážitky spojené s naší školou, které bychom mohli sdílet na našich stránkách. Vzpomínky prosím zasílejte na toman@skolaterlicko.